RC Havránek

Jestliže existuje nějaká vyšší moc, která se zajímá o mikrodění na Kralupsku a vládne i počasím, patrně usiluje o to, aby Havránkova cesta byla poněkud bahnitá. (Doufám, že se tím máme zocelit a poznat jenom ty ocelové charaktery, které se jen tak něčeho nezaleknou. ) Tak nějak si můžeme vykládat, že po krásných teplých dnech se už podruhé jen několik hodin před Havránkovou akcí ženili nad středními Čechami čerti. Jenže tentokrát nám spíš pomohli: v parnu se špatně jede a ochlazení vzduchu cestě do Zelčína jen pomohlo.

AKTUALIZACE (20/6/06 v 17:30): Luděk Šťastný natočil i skvělé video.

Za deset minut deset v sobotu 17. června 2006 byla na místě srazu (tedy u brány do zámeckého parku ve Veltrusích) jen rodinná pořadatelská tlupa s naší milou sousedkou, čilá osádka doprovodného vozidla a vozidlo rodiny Šťastných, kteří nám tak důvěřovali, že i z dovolené se vrátili o den dřív! Navzdory mé navigační přesnosti a jasnosti na nás blízko bydliště málem narazili, a tak jsme se skutečně našli.

Jakmile vylezla z auta tato první rodina v cyklistických dresech, brzdilo co chvíli nějaké další auto a přestala jsem stíhat registrovat, kdo je vlastně v té necelé dvacítce dospělých a kupě dětí kdo. K úplnému porozumění jsem se dostala až po porovnání fotografií se startovní listinou večer po výletě. Naštěstí aspoň potomci se na fotkách většinou drželi svých rodičů. Skoro všichni až na mě, „pořadatelku“, vypadali jako profesionální cyklisti, takže jsem byla, přátelé, ráda, že vás dětičky, fotoaparáty a kamera trochu brzdily.

Lužecký pan převozník už nás zná, a tak ho nezaskočilo ani větší než obvyklé nakupení dětí od roka do pěti plus hlídkující fotograf z Mělnického deníku. Napoprvé jsme se jeli natřikrát, ale při zpáteční cestě jsme to zvládli na dvě cesty lodě (a to se cestou náš počet nezměnil). Historku o utonulém roběti si převozník prozíravě nechal až na zpáteční cestu, za což mu patří dík.

Zelčínská zvířátka si spokojeně přežvykovala a my cyklisti bychom taky už rádi něco přežvýkli… Nakonec jsme se přece najedli a děti se svezly na koníčkovi. V dlouhých hladových minutách se ukázalo, že transport skluzavky doprovodným vozidlem nebyl na škodu.

Na zpáteční cestě většinu dětí přemohla únava, a tak jsme si vyměňovali zkušenosti s upevňováním klimbajících hlaviček… těsně před cílem únava padla taky na nejmenší a moc šikovnou samostatnou cyklistku. Naštěstí jen do nejbližší zmrzliny. Byli jste skvělí, přijeďte zas.

přehled fotografií z akce

• Havránkovy fotky
• fotografie od Jardy
• objektiv manželů Šťastných (19/6/06 v 10:30 – doplněné další fotografie)

Tento článek byl publikován dne 19. 6. 2006 (Pondělí) v 5.00 v rubrice fotografie. Připravil(a) ho katia. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář, nebo odkaz z vašeho webu.