RC Havránek

Chtěli jsme si na týden pronajmout celou chalupu za několika podmínek:

a) za slušnou cenu
b) v kraji, kde není vedro
c) do které dojedeme z Veltrus za 2 hodiny a nebudeme stát v zácpě
d) kde si i v sobotu ráno koupíme čerstvé pečivo
e) která má pěkné a zajímavé okolí
f) nejlépe přímo na cyklostezce
g) která je sice perfektně vybavená a značená, ale ne zcela přeplněná.

A měli jsme ji. Chalupa v Lesní 23, Horní Blatná v Krušných horách, pár kiláčků od německých hranic splnila naše očekávání. Navíc jsme ještě měli: vzdálené bečení stáda ovcí a dále kus nad chalupou Vlčí jámy s nikdy netajícím ledem. Ovíněné spoluobčany před konzumem anebo sporadicky otevřené infocentrum jsme sice nepožadovali, ale přehlédnout se obojí nedalo. Zato mládežnická osádka blatenského vrchu s rozhlednou příjemně překvapila vstřícností.

První dny jsme se spíš rozkoukávali po okolí a pořádali pěší výlety. Havráňata (Albert, Metoděj, Štěpánka, Johanka) se nás přes den snažila udolat všemi silami. Ovšem dařilo se to i tatínkovi Luďkovi, který pečlivě promýšlel trasu pro celou skupinku s co možná nejvíc oklikami. Když už nikdo nemohl, uspořádal běžecký závod – za jeho halekání „Makej, jedem, jedem, jedem, hejbni!“ by se asi pohnula i kostra z lapidária. Jen díky Luďkově tajné navigační taktice jsme viděli krásné horské údolí a mohli jsme se vyráchat v dokonale čistém horském potoce. Jen jsme to cestou do Potůčků ne vždy oceňovali.

V komornější sestavě jsme pak ještě sjížděli krušnohorské kopce na kolách, a trénovali tak na Havránkovy cyklovýlety. Nejvíc nás upoutala srovnání: lysé Krušné hory 80. let a dnešní (prý ne moc kvalitně, ale přece) zalesněné vrchy, pohraniční stánkový herberk v Potůčkách a skoro luxusní pohraniční Boží Dar se dvěma infocentry, šedivý průmyslový Nejdek našeho dětství a dnešní upravený Nejdek s Rolavou protékající dlažbou Školního náměstí… Na Klínovci srovnání připravili za nás výstavou o Znovuobjeveném Krušnohoří. Vystavují tam konfrontačně záběry na různá místa v minulosti a dnes.

Děti nepravidelně putovaly po rodičovských zádech a náručích, kočárcích, vozících a krosničce, občas něco i samy ušly (nejstarší Albert výhradně po svých a většinou i se zpěvem) nebo ujely. Klasicky se cpaly se všemi klasickými dobrotami léta (borůvky, melouny, bramboračka, tatranky) a nikdy si nezkazily žaludek. Klasicky potřebovaly vždycky jen a jen a bezpodmínečně tu hračku, kterou si právě vybralo jiné dítě. Klasicky protestovaly, když se mělo jet domů.

Tento článek byl publikován dne 29. 7. 2006 (Sobota) v 22.23 v rubrice akce. Připravil(a) ho katia. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář, nebo odkaz z vašeho webu.