výroční zprávy

Výroční zpráva 2006

(zjednodušená verze bez obrázků)

Obsah:

První Havránkův rok

… perem samotného Havránka Veltruského

… jazykem úředním

… v číslech

… v běhu týdne (pravidelné programy)

… v datech

… slovy členů sdružení:
Evy Málkové
Honzy Kadeřábka
Ivany (Klárky) Kudry
Jany Krejčové
Káči Zubrycké
Lenky Šťastné

… v říši snů
… ve jménech sponzorů, podporovatelů a přátel
… na internetu
… očima účetní

… a co ten druhý?

… perem samotného Havránka Veltruského

Moji milí příznivci,

opustil jsem na chvíli své hejno, abych vám pověděl něco o sobě. Jinak by se mohlo stát, že si mě spletete s kavkou, vránou nebo jinou ptačí havětí. I když kavky náhodou do svého hejna pouštíme – mezi 100 000 nocujícími veltruskými havrany dokonce odborníci našli až 20 000 kavek.

My havrani jsme ve Veltrusích hnízdili už hodně dávno (Otakar Špecinger vypráví o tom, jak nás chotkovské panstvo odstřelovalo po tisících) a vytvořili jsme si tu své největší hnízdiště v Čechách. Neptejte se mě proč, ale před koncem tisíciletí jsme se odstěhovali kousek dál od Veltrus.

Tak docela jsme ale z města nezmizeli. Jak bychom mohli! Havran je dávno součástí znaku města a stejně se jmenoval i kulturní spolek, jenž tu měl mnoho členů i příznivců. Se zdrobnělým Havránkem to před pár lety zkusily předchůdkyně dnešního RC Havránek – maminky z Rodinného spolku Havránek, na které rádi navazujeme.

Mám to velké štěstí, že se mě na jaře 2006 znovu ujaly další duše a založily dnešní Rodinné centrum Havránek. Město dalo centru zelenou a pronajalo mu za korunu prostory v kulturním domě, postaralo se i o menší (ale ne zrovna levné) stavební úpravy a výměnu podlah v centru! A když se přidali další přispěvatelé, dárci, kamarádi a návštěvníci, to jsem přímo ucítil vítr v křídlech. My krkavcovití jsme sami o sobě odolní, ale sami, bez vás, bychom nedokázali skoro nic.

Jsem moc rád, že mi teď ve Veltrusích říkají zdrobněle – s Poevým děsivě krákajícím havranem, hlásajícím neštěstí, nebo dokonce mrchožroutem totiž mám pramálo společného. Naše jméno si vypůjčilo i vyškovské pivo a také se tak říkalo rakousko-uherskému válečnému dvacetníku, protože rychle černal. Genetika negenetika, tyhle na hony vzdálené příbuzné sem nepleťme.
Já, Havránek Veltruský, chci přinášet hlavně radost dětem a jejich rodičům, kteří do centra chodí, ať už pravidelně nebo jen občas. Rád bych, aby do našeho hejna našly cestu další rodiny, všichni, kdo o nás ještě neví, a přitom stojí o společnost, zábavu, vzdělání, možnost realizace v místě, kde žijí.

Čas se nachýlil, a tak odlétám… do nového roku 2007. Snad se nám všem v něm bude dobře dařit.

Havránek Veltruský (zapsala Katka K. Vitochová, vedoucí hejna)

… jazykem úředním
Občanské sdružení Rodinné centrum Havránek bylo registrováno MV ČR dne 4. dubna 2006 pod čj. VS/1-1/63817/06-2, IČO 270 28 593.
Předmět činnosti: Sdružení provozuje mateřské centrum jakožto neformální zařízení pro sociální prevenci pro rodiny s dětmi.

Cíl činnosti:
– Sdružení má poskytovat rodičům a dětem prostor pro setkávání a navazování vztahů a současně tak oživovat společenský život města Veltrusy. Má navazovat na dlouholetou spolkovou tradici města, podporovat pospolitost, zmírňovat izolaci rodičů s malými dětmi a nabízet jim způsoby aktivního trávení času. Vytvářet prostředí pro přirozené předávání zkušeností i tradic při setkáních a dílnách.
– Má probouzet zájem o přírodu, kulturu, sport i veřejný život města, například pořádáním akcí pro veřejnost (výlety, besídky, soutěže).
– Sdružení zprostředkovává poznatky o výchově, zdraví a psychologii rodinného života, zdravém životním stylu. Poskytuje rady rodičům, napomáhá jejich dalšímu vzdělávání (informuje o dostupné vzdělávací literatuře, možnostech rozvoje osobnosti apod.).
– Spolupracuje s jinými organizacemi v okolí, s orgány státní správy a samosprávy v sociální a kulturní oblasti.
Orgány sdružení jsou:
– zasedání sdružení (schází se minimálně jednou ročně)
– rada sdružení (schází se minimálně čtyřikrát ročně), je volena valnou hromadou a zodpovídá za hospodaření a chod sdružení
v roce 2006 tvořily radu:
– předsedkyně: Kateřina Kadeřábková Vitochová
– místopředsedkyně: Eva Málková
– jednatelka: Kateřina Zubrycká

… v číslech

počet návštěvníků: 293 (pouze stálý program od září do prosince)
průměr: 7,3 návštěvníka denně
běžný provoz: 3 dny v týdnu
počet členů: duben – 3, prosinec – 7
celkový počet mimořádných akcí: 27
venku: 11
v prostorách centra: 16
žádosti o granty: 3, uspěly 2
počet návštěv internetových stránek stoupl ze 72 (duben) na 908 (prosinec)

… v běhu týdne (pravidelné programy)

Herna s písničkami (Káča Zubrycká) – volná herna pro děti bez omezení věku doplněná poslechem a zpíváním dětských písniček (lidových, pohádkových i jiných). Za příznivého počasí se odehrávala na zahrádce s pískovištěm, klouzačkou a houpačkou.

Úterní výlety, slety a zálety – výlety na místa zajímavá pro rodiče s dětmi, volně přístupné i bez přihlášení. Vedly Lenka Šťastná nebo Jana Krejčová.

Z ničeho něco aneb Výtvarka (Eva Málková) – pro všechny děti, které už mají chuť něco tvořit za pomoci barviček, papíru a spousty dalších věciček.

Eldorádo aneb Cvičení pro děti od 1 do 3 roků (Katka K. Vitochová) – cvičení s říkankami, na balonech i bez nich, při kterém se trochu pocvičili i rodiče.

… v datech:
leden – únor – březen: úvahy o vzniku centra, od města dostáváme příslib prostor i hrazení energií, seznamují se 3 zakladatelky

duben: 4. 4. jsme byli registrováni MVČR jako občanské sdružení Rodinné centrum Havránek, hlásíme se ke členství v Síti mateřských center, rozjíždíme internetové stránky

květen: 13. 5. od 15 hodin pořádáme 1. akci v letním kině Vektrusy: Odpoledne s Havránkem, na níž 80 účastníků v anketě mj. vybírá naše logo

červen: 17. 6. vyrážíme na 1. cyklovýlet do zooparku Zelčín, 27. 6. pořádáme v Dušníkách košíkářskou dílnu

červenec: trávíme týden s dětmi v krušnohorské Horní Blatné, 27. 7. se koná další košíkaření, v budově kulturního domu město maluje, pokládá podlahy a rekonstruuje WC

srpen: získáváme grant 50 000 od společnosti T-Mobile prostřednictvím Nadace Via na zařízení a rozjezd centra, pořádáme brigády, vybíráme nejnutnější zařízení, 26. 8. znovu vyjíždíme na kolech, tentokrát do Máslovic

září: finišujeme úpravy, 18. 9. otevíráme tři místnosti Havránka v kulturním domě a zahajujeme provoz 3 dny v týdnu, 19. 9. výlet do botanické zahrady v Praze, 23.9. jedeme na kole na Mělník, 26.9. pořádáme masáže v Havránku

říjen: 3. 10. Putování do zámku za princeznami, 7. – 8. 10. Drakiáda, 13. 10. Den otevřených dveří s divadelním představením pro děti, vystoupením žonglérů a šermířů, 24. 10. Výprava za bohem války, 31. 10. jedeme do pražské zoo

listopad: 4. 11. burza dětského ošacení a potřeb, 14. 11. babské povídání s MUDr. Jitkou Šmídovou, předvánoční dílny: 21. 11. pletení z pedigu, 23. 11. découpage, 25. 11. malování na hrnky

prosinec: 2. 12. vázání adventních věnců, 5. 12. háčkování z příze, 13. 12. výroba novoročenek, 14. 12. zdobení perníčků, 20. 12. účastníme se Vánočního jarmarku, který pořádá město Veltrusy, prezentací svých výrobků a vystoupením kouzelníka jménem Grino

slovy…
(řazeno podle abecedy)

… Evy Málkové, členky, zakladatelky:

Tak tedy, pokusím se od začátku. Byla ještě zima, plískanice a nedalo se jít ani na procházku do parku. A tak jsme měly první schůzku havránkářek a havránčat ve Veltrusech na vydlážděné ulici vedle úřadu. Byla totiž jediná, kde se dalo v klidu a lehce jezdit s kočárky. A na té naší první schůzce jsem si říkala, že naše plány jsou vážně dost neskromné. To jsem ale ještě netušila, že realita mnohokrát předčí moje představy.

Ani ve snu mě nenapadlo, že budeme mít opět pronajaty prostory původního Havránka, ale bez zničujících měsíčních plateb za elektřinu, plyn a vodu. A ke všemu krásně zrekonstruovaného. Nové podlahy, malba, nové dveře, nové obklady a sanitární keramika na toaletách a k dispozici ještě sál. A pak jsme ještě sehnali štědré dárce. Nový nábytek, kryty na radiátory, nové osvětlení…hmmm. A stále to není všechno. Bazén s kuličkami a skluzavkou, naše největší lákadlo pro děti, tomu žádné dítě prostě neodolá. Nové stereo, sporák, konvice, vysavač…Zkrátka vše potřebné k provozu. Ještě nám trošku chybí ta kuchyňka.

No a ty naše akce! První byly buřtíky, takové oťukávání zájmu o mateřské centrum. Přišlo docela hodně lidí. Tak jsme se natěšily, že bude v hernách stále plno. A nebylo. Proč? Malá propagace? Nezájem o podobné zařízení? Nesmělost novopečených matek? Snad od každého trochu. Někdy byla herna plná, někdy jsem tam byla sama se svými třemi miláčky. Ale vůbec mi to nebylo líto. Tak hezky v klidu (bez vaření, úklidu a tisíce dalších domácích povinností), tam nás prostě nic nerušilo. Dětem se v Havránkovi začalo strašně moc líbit. Kdykoliv jsme šli kolem, hned se vrhaly ke dveřím a dobývaly se dovnitř. A dalších návštěvníků postupně přibývalo.

A spousta dalších báječných akcí. Naše dílny pletení z pedigu. Pedigu jsem zcela podlehla. A zdá se, že nejedna z nás zas podlehla malování keramiky, tvorbě adventních věnců a jiné přírodní výzdoby, některá si snad užila i háčkování čepiček a máme spoustu dalších plánů. Už se nemůžu dočkat malby na hedvábí, tvorby šperků z drátků a korálků, batikování… Dětem se moc líbilo divadlo, žongléři a samozřejmě šermíři. A kouzelník. Ten byl dnes. Však taky děti chodí po bytě a přemílají si ty jeho kouzelnické formulky (pipi koko…) No, trošku mě mrzí naše neúčast na výletech, ať na kolech nebo vlakem nebo do ZOO. Ale na to si s mými třemi potomky sama moc netroufám. Dvojí Metůdkovo ztracení v lese, a jedno krátkodobé v ZOO, to mi vážně stačilo. Při drakiádě nám to moc nefoukalo, zato ale byl tak nádherný podzimní den, a běhat v sluníčku na podzim po poli – zní to hrozně, ale je to docela fajn!

A díky Havránkovi také kultura. Sponzor nabídl našemu mateřskému centru VIP vstupenky na koncert skupiny Kryštof. To VIP v sobě zahrnuje i malé velké občerstvení.

Tak tedy pár slov závěrem (limit 500 slov bude u konce): Díky Havránkovi jsem prožila báječný rok mateřské dovolené a dětem se to taky, myslím, moc líbilo. Mám jen strach, že to brzo skončí. Štěpánce budou příští rok tři roky a práce mě volá! Nebo že bych si pořídila ještě jedno děťátko?

… Honzy Kadeřábka, člena:

Žít v miniaturní vesničce má své velké přednosti. Kdykoliv tu někoho potkáte, tak je to buď soused, nebo zoufalec, co zabloudil (a i to se stává málokdy). No jo – ale jak v takové díře naučit dítě, že po světě chodí víc lidí než jen těch pět sousedů, co občas potká na vycházkách? A tak vznikl Havránek.
Tedy – zase tak strašně jednoduché to nebylo. Původní myšlenka, že v okolních norách najdeme dost maminek (a možná i tatínka), kteří by se přidali, se ukázala býti mylnou. Přestože jsme najeli desítky kilometrů a plakáty vyzývající rodiče ke spolupráci rozvezli po širém okolí, přestože jsme do všech lokálních diskuzních fór dali výzvu, zareagovala na ni pouze jedna maminka. Druhou, členku bývalého Havránka, pak zkontaktovala známá, a tak se sešly tři ženy a založily občanské sdružení. Můj element jen naléhal, aby obvyklé slovo mateřské bylo nahrazeno neutrálním rodinné. A tak vznikl Havránek.
Se založením se spěchalo, protože bylo třeba stihnout uzávěrku pro grant, který nám měl pomoci získat peníze do začátků, abychom se nescházeli pod stromem a nehráli si s hračkami, co někde přebývají. Ještě jsme ani pořádně nefungovali a už jsme díky ochotě zastupitelů získali prostory. Na první pohled děsivé, ale všichni už jsme snili, jaké pěkné budou, až se trochu upraví. Mezitím se konaly první akce a objevily se další aktivní maminky s dětmi. A taky jsme dostali grant, díky kterému jsme v polovině září mohli začít s pravidelným programem v opravených prostorách. A tak vznikl Havránek.
A co bylo dál? Stává se, že nikdo nepřijde a my si říkáme – má vůbec cenu něco dělat? A pak se objeví několik nových lidí a jsou spokojení a přijdou zas a my víme, že to cenu má. Začínáme také přemýšlet, co dál. Máme děti a bydlíme tady. Záleží nám na prostoru, kde bydlíme, záleží nám na tom, co se s ním děje, či neděje.
Havránek není jen místem, kde se děti navzájem poznávají a učí se novým věcem. Je také místem, kde se novým věcem učíme my. Děláme projekty, učíme se organizovat, rozdělovat si úkoly, komunikovat a spousty dalších věcí. Jsme totiž aktivní a naše aktivita nekončí za dveřmi RC Havránek. Vždyť tady chceme žít. Máme za sebou náročný první rok, ale už se těšíme na ty další!

… Ivany (vlastně Klárky) Kudry, členky

Ahoj všichni,
jmenuju se „Táutá“ (Klárka – pozn. překladatele) a je mi „deden“ (jeden = 19 měsíců – pozn. překladatele) a chodím s mámou do Havránka a chodím tam „dádá“ (ráda – pozn. překladatele). Řeknu vám, líbí se mi to tam tak, že už jsem o tom řekla Matějovi a Mikulášovi a Alence. Té se to taky moc líbí, tak to hnedle řekla Kačence. A tak chodíme všichni do Havránka a je to tam príma.

Úplně poprvé jsem Havránka viděla v létě, když teta Lenka pozvala mámu na pletení košíků. Mě osobně teda žádné košíky nezajímaly, ale bazének a hlavně to pískoviště. Okamžitě jsem se v pískovišti usídlila a pojídala písek. Teď už jsem velká holka a vím, že písek se nejí. Ale tehdy jsem byla malá a vůbec jsem netušila, k čemu ta věc je, tak jsem ji jedla, i když mi vlastně ani trochu nechutnala. A nikdo mě z pískoviště nedostal.
Potom jsme s mámou Havránka dlouho neviděly. Až jednou říkala máma tetě Lence (teda ta máma tu tetu nemít, ani nemáme kam chodit), že by se mnou chtěla chodit na nějaké cvičení. A teta Lenka povídala, že můžeme cvičit s Havránkem. Tak jsme vyrazily. Já jsem původně netušila, co to cvičení je, ale hned se mi to zalíbilo. A tak vám všem můžu říct, že cvičení je, když máma a tety říkají legrační říkanky a při tom nás natřásají, pohazují, my můžeme běhat a hlavně … lézt tím legračním tunelem. Ten tunel je při cvičení ze všeho nejlepší. Nejradši bych celou dobu lezla jen tím tunelem. Ten tunel je prostě príma. Ale máma říkala, že musíme dělat i jiné věci, třeba „bramboru“. Pro ty, kteří neví, co to brambora je, to „dádá“ (ráda – pozn. překladatele) vysvětlím. Máma povídá legrační básničku a já při tom předvádím rukama, o čem ta básnička je. Třeba: máma řekne: „Neviděla“ a já si zakryju rukama oči. Potom řekne: „Neslyšela“ a já si zakryju uši. Umím to už moc dobře a každému to s mámou ukazujeme a všichni mi potom tleskají a já mám radost. Nebo teda taková „bublina“, což je básnička, kterou zase moc dobře umí teta Katka (máma jí tak neumí a táta už vůbec ne). To se směju úplně nahlas a dlouho. A všichni se potom smějí se mnou a je to obrovská legrace. A tak děláme bublinu několikrát za sebou, abychom se všichni zasmáli.
Nikdy se mi ze cvičení domů nechce. Hlavně teda kvůli tomu tunelu. Tak máma poprosila Ježíška a ten mi tunel domů přinesl pod stromeček. Tak už můžu lézt tunelem i doma a hrát si na cvičení.

A co se mi ještě v Havránku líbí? Přeci „baón“ (balónky – pozn. překladatele), vlastně je jich tam víc, než jeden, ale to ještě neumím říct. Je jich tam spousta v bazénku a já do nich jezdím po klouzačce a válím se v nich. A největší legrace je, když je nás v bazénku víc. To potom „baón“ lítá ven a máma a tety říkají, že máme „baón“ posbírat zpátky. Ale to se nám moc nechce. Akorát, když mám „baón“ házet do dírek v krabici, to se mi taky líbí.

A taky se mi líbí skákací zvířátka a domeček a vůbec všechny hračky, co v Havránku jsou. A tak bych chtěla poděkovat tetám, že Havránka máme, tetě Lence, že nás tam vzala, a mámě, že tam každý týden jezdíme. Je tam veliká legrace a zábava.

… Jany Krejčové, členky:

Mateřství jsem začala brát hodně vážně hned od začátku, už v těhotenství jsem neustále ležela v knihách o „oněch 9 měsících“ a o miminkách a hlavně jsem trávila spousty času prohledáváním internetu a sháněním informací o kočárcích, plenkách, dětské kosmetice, psychologii, výchově, cvičení, hračkách a spoustě dalších věcí, které pro mě najednou začaly být důležitější než dosavadní starosti. S lidmi z okolí jsem nevědomky hledala společné téma hovoru většinou z téže oblasti a doma mi už občas říkali, ať to neberu tak důkladně, že to jiné zvládly i bez takové přípravy.
Mateřství mě hned ze začátku překvapilo tím, jak je náročné, ale ještě víc tím, jak je krásné. Po počátečním hektickém období, když jsem si zvykala na nový chod světa, jsem zjistila, že mě to opravdu baví a chce se mi věnovat se tomu naplno. A to znamená nejen neustálé rozšiřování obzorů, shánění informací, ale také výměnu zkušeností a vzájemné sdílení problémů s podobně postiženými lidmi, v tomto případě maminkami dalších malých cvrčků. Pár takových mám mezi kamarádkami, jenže jsou většinou odjinud a často cestovat s miminkem je dost náročné a není to ani dobré pro něj, trávit dlouhé hodiny v autosedačce nebo ve veřejné dopravě. Navíc jsem potřebovala taky řešit lokální problémy v místě bydliště, ať už se týkaly zdraví dítěte nebo různých aktivit vztahujících se k maminkám.
Na procházkách v lese se občas daly potkat mě podobné maminky a jak se říká, vrána k vráně sedá… objevil se Havránek.
Havránek mě baví, protože mi pomáhá v tom nejdůležitějším z toho, co právě v životě dělám: být rodičem. Dodává mi sebedůvěru, že to dělám správně. Pomáhá mi dobíjet baterky, pomáhá mi realizovat některé činnosti, které bych
sama asi těžko doma stíhala a které třeba souvisí s rodinou a jejím chodem. Bez většiny z nich by to taky šlo, ale svět je s nimi lepší nejen pro malého človíčka.
Havránek pomáhá mojí dceři v poznávání světa, hlavně setkáváním se s jejími vrstevníky a také díky různým akcím pořádaným pro děti jako divadlo, výlety, či kouzelník. Pomáhá jí rozvíjet se při cvičení, výtvarce a dalších kroužcích pro děti. Ale i prostřednictvím rukodělných dílen určených spíše pro maminky. Kde jinde by v dnešní době viděla třeba, jak se plete košík? Nebo i různé další výtvarné techniky, které zde děláme. Většinu, ne-li vše z toho, bych mohla zvládnout i sama doma či prostřednictvím různých kurzů, ale s vynaložením mnohem většího úsilí, neřkuli financí a času a se spoustou zbytečných pokusů a omylů. A hlavně na to asi nikdo na mateřské „dovolené„ nemá čas. Prostě nám Havránek oběma rozšiřuje obzory.
Kdyby tu Havránek nebyl, měli bychom to doma o trochu míň hezké, příbuzní a kamarádi by od nás nedostali tak pěkné dárky, měla bych víc starostí s řešením různých problémů, taky bych asi občas měla horší náladu a nižší sebevědomí. Jůla by měla méně zážitků a podnětů a třeba by tím byla ve svém vývoji trochu pomalejší.
Havránka mám prostě ráda a chci aspoň trochu přispívat k tomu, aby něco podobného fungovalo, protože si rozhodně myslím, že to má význam.

… Káči Zubrycké, členky, zakladatelky:

Když mám napsat, jak vypadal můj první rok s Havránkem, musím ho přirovnat k prvnímu roku naší dcery.
… první slova
– pro Johanku gagaga (tak dělá Havránek).
– pro nás seznámení a hlavně počátek přátelství se sympatickými lidmi v našem novém bydlišti

… první krůčky
– u Johanky převážně při hrách s dětmi v našem centru
– u mě při založení Havránka a spolupráce s ostatními při skvělých akcích i při pravidelném programu

… první kamarádství
– v tomhle byl minulý rok stejný pro nás obě :o))

Našli jsme nové kamarády a kamarádky a o tom je vlastně celé moje shrnutí minulého roku.
Jsem moc ráda, že jsme našeho Havránka založili a tím dali možnost našim dětem i nám k seznámení, společným hrám, různým akcím a učení se něčeho nového a zajímavého.

… Lenky Šťastné, členky:
Když jsem od havraní matky Katky dostala za úkol popsat, jak se mi první rok žilo s Havránkem – znovuotevřeným rodinným centrem ve Veltrusích – chvíli jsem přemýšlela, jak začít. Potom jsem si vzpomněla na bojovou havraní píseň z knihy Eduarda Štorcha:

„Havran letí nad hory,
jen Slunce je výš.
Krá-krá!
Havran letí nad lesy,
Jen větry jdou dál.
Krá-krá.
Havran se nebojí,
Má silný dráp.
Havran se nebojí,
Umí se rvát!
Havran! Havran! Havran!
Krá-krá-krá!“

Může se zdát, že obsah písně s činností centra příliš nesouvisí. Já si však myslím, že zakladatelky rodinného centra mají za sebou možná i náročnější stezku odvahy než Havranpírko, když skládal zkoušku mužnosti. Tímto bych jim chtěla poděkovat, protože sama bych nikdy nesebrala dost sil pustit se do podobné akce. Znovuoživení rodinného centra ve Veltrusích nepředstavovalo zrovna snadný úkol. Zahrnovalo zařízení a oživení starých prostor, nemluvě o zajištění chodu po administrativní a organizační stránce.

A jaký byl rok s Havránkem pro mě?
Seznámila jsem sebe a především synka (samozřejmě i manžela, ale ten se vzhledem k pracovní vytíženosti stihl zúčastnit pouze nějaké té brigádky) s několika matkami, které se hned tak něčeho nezaleknou. Kromě „běžných“ domácích aktivit zvládnou i nelehkou práci v rodinném centru. Těší mě, že jsem se mohla také zapojit a poznat, jak RC funguje „zevnitř“. Jen mě mrzí, že to nejde podle mých představ. Před rokem jsem začala dálkově studovat VŠ a chvílemi mám problémy zvládat vše, co jsem si předsevzala.
Nesmím zapomenout na hlavní důvod, proč jsem se vrhla do havraních spárků: na parťáky pro našeho synka. Na kolektiv úžasných dětí, do kterého, domnívám se, Adam docela dobře zapadl. Bohužel ještě nemá dostatečnou slovní zásobu, aby sám pověděl, jak se mu v Havránkovi líbí. Můžu ale soudit podle nadšení, které z něj vyzařuje vždy, když se do Havránka chystáme.
U Havránka oceňuji, že nejde o klasické rodinné centrum; drbárnu, kam si matka přijde odložit dítě a poklábosit s kamarádkami. S Havránkem můžete vyrazit na cyklistický výlet do přírody nebo na odpoledne do zoo. Pro Havránka není problém připravit cvičení pro malé děti nebo výtvarné dílny pro děti o něco větší (už se moc těším, až Adam povyroste a budeme je spolu navštěvovat, zatím se účastní pouze dětského cvičení). I dospělí si přijdou na své – o Vánocích pro ně Havránek zorganizoval několik výtvarných dílen, sama doteď ráda vzpomínám na malování hrnků či na ubrouskování a už se těším na opakování těchto kurzů.
Je nespočet dalších akcí, které by se mohly připomenout – dětské odpoledne s kouzelníkem a loutkovým divadlem nebo vánoční jarmark. Raději bych ale chtěla Havránkovi popřát mnoho štěstí do budoucnosti. Aby byl úspěšně dokončen projekt dětského hřiště na zahradě a hlavně, aby se u nás všem dětem líbilo a vždy se k nám rády vracely.

… v říši snů

V naší nabídce byly také programy, pro které se nenašlo dost zájemců:

Angličtina pro dospělé – s hlídáním dětí, pod vedením zkušené lektorky

Angličtina pro děti – pro děti od 3 do 6 let

Nerušte mé (hrnčířské) kruhy – keramika pro dospělé

… ve jménech sponzorů, podporovatelů a přátel:
Za přispění děkujeme všem firmám a jednotlivcům, kteří poskytli finanční, věcné dary nebo služby! Moc si vás vážíme!

Zvláštní poděkování:
Městský úřad Veltrusy, Síť mateřských center v ČR
Komerční banka, Grant T-Mobile pro zaměstnance a Nadace VIA

Dále děkujeme sdružením a společnostem:
Basilard, Michal Topinka a přátelé, Dolní Povltaví o. s.
společnost MERO, Et netera, Philips, Panasonic
Lyžařská škola Yetti Petra Prokůpka, Truhlářství P. a M. Týř, Veltrusy

všem dalším jednotlivcům, kteří nám pomáhali:
Věra Tilingerová, Jana Trojanová, Ing. Eduard Zeman, Simona Dřízhalová, Pavel Bakalář, Veronika Bílková a Zapf Creation, Dáša Milková, Martin Muller, Lenka Láchová, Jana Popelková

sesterským mateřským centrům:
MC Čelákovice, MC Kašpárek Mělník, MC Mateřídouška v Toulcově dvoře

médiím:
týdeník Mělnicko, Tep regionu, Mělnický deník, vsestudy.cz, velvary.cz, veltrusy.cz, Kralupský zpravodaj, MF Dnes, Středočeská příloha

rodinám:
Mičanova, Rakušanova, Richterova, Stehlíkova, Šťastných z Prahy
a samozřejmě těm našim!

… na internetu
Sledovanost našich stránek http://havranek.dolnipovltavi.cz nás samotné příjemně překvapila. Zvolili jsme stránky pro mateřská centra netradiční: takové, na kterých kromě stálých informací i několikrát týdně přibývají články s pozvánkami na akce a doplňujícími odkazy nebo údaji. Z každé větší akce samozřejmě zveřejňujeme fotoalbum a z cyklovýletů nám pořizuje Luděk Šťastný dokonce videa. Každý článek můžou naši čtenáři komentovat.
Graf návštěvnosti za loňský rok najdete brzy v samostatném článku.

… očima účetní Ivany Hlaváčkové:
náklady spotřeba materiálu 62178
služby 8000
dohoda o provedení práce 2353
bankovní poplatky 46 72 577
příjmy dary a granty 65 500
vstupné 8834
ostatní služby – pronájem 5000 79 334
zisk 6757

… a co ten druhý?
Určitě bude jiný! Havranic, havranů a havraňátek přibývá a s nimi se mění programy, náplň i atmosféra Havránka Veltruského. Máme spoustu plánů – jen v první půlce roku 2007 jsme si předsevzali za pomoci města vybudovat v centru kuchyňku, nejen jako potřebné zázemí, ale i jako místo pro výuku zdravého vaření a na sváteční pečení. Založíme také knihovničku pro rodiče – se zdravotní, psychologickou, kutilskou a jinou literaturou. Chceme alespoň nakousnout akci, na které se v počátcích „vyučila“ snad všechna mateřská centra: dětské hřiště. Jistě se pustíme do přednášek a besed na nejrůznější témata (zdraví, ekologie, cestování…) a doufáme pro ně zlákat co nejširší veřejnost. Neustále dumáme, jak vylepšit a obohatit hernu, a protože jsme v podstatě všichni amatérští bytoví architekti a dětští psychologové, ke změnám jistě dojde. Plánujeme se také sami vzdělávat a nakukovat do jiných center pro inspiraci. Nejrůznější výtvarné dílny budou u nás i v roce 2007 vždycky „doma“… a úplně nejhezčí by bylo, kdyby se u nás, pod havraním křídlem, „doma“ cítilo co nejvíc rodičů a dětí z Veltrus i odjinud.
Katka K. Vitochová, členka, zakladatelka