Měli jsme chaloupku v Blatné…
…tedy jen pronajatou a jen na týden a ta Blatná byla vlastně Horní Blatná, německy Platten. Proč německy? Městečko stojí asi 5 km od hranic se Saskem, nedaleko hraničních přechodů Potůčky nebo Boží Dar.
V písni, kterou jsem si vypůjčila do titulku, se pěje: My máme chaloupku v Blatné/je nám to ale prd platné/babička ještě v ní hospodaří/a to nám plány maří. Naše plány nikdo nemařil, dokonce ani počasí. Celý týden obloha jak vymetená, vítr jen mírný, typické jaro. Kvůli různých chorobám, rozestavěným domům a podobným problémům mladých rodin nás odjela na necelý týden do Lesní 23 jen hrstka, zato však nezdolná.
Zdá se vám, že už jste o Horní Blatné na našich stránkách četli? Tak to se vám nezdá, protože jsme tam byli už loni v létě.
První den se ještě dalo bobovat, tedy když se maminky trochu zasnažily a brzdnou dráhu před chalupou prodloužily tak, aby se pekáč neodřel. V dalších dnech Julie s Johanou bobovaly za mužské pomoci na koberci a líbilo se jim to úplně stejně. Na větší plochu sněhu jsme ještě narazili na Božím Daru na sjezdovce, pro děti výborně připravené a doplněné celým dětským prolézacím rájem dole u vleku. Tamtéž je pro turisty včetně dětí zajímavé i malé muzeum v infocentru vedle náměstí.
Za sportem jsme tedy po zbytek týdne vyráželi pěšmo nebo jinou dopravou. David přesvědčil všechny k večerní výpravě na Blatenský vrch (převýšení 150 m na 1,5 km) s rozhlednou, a taky si svůj nápad odpracoval jako tahač. Chvílemi nesl v batohu Julču, chvílemi Johanu, chvílemi vlekl dokonce obě.
V úterý jsme otestovali všechny možné spoje mířící do Varů a řádně si prošli kolonádu. Výlet byl zajímavý spíš pro dospělé, děti „to nejzajímavější“ k naší radosti poklidně prospaly v kočárku. Ve středu jsme nasedli na lokálku do Potůčků, vzdálených od Blatné asi 5 km. Obec samotná (3260 obyvatel) je zajímavá pohnutou historií, kostelem, ale bohužel trpí existencí dost nevábného tržiště. Bez něj by ovšem těžko vznikl krásný bazén (vstupné 50 Kč, děti 20 Kč), ve kterém se naše děti dosyta vyřádily.
Jáchymov, který jsme navštívili v pátek, na nás zapůsobil jako město ostrých protikladů. Velmi nevlídné horní náměstí ve svahu (s mnoha neupravenými i vybydlenými stavbami a ruinou Hornického domu) bylo v podstatě vylidněné. Ve spodní části – lázních panoval čilý ruch, všechno vonělo novotou, svěžestí, obchody i restaurace lákaly. Jáchymov už zažil hodně odlivů a přílivů obyvatelstva a jiných negativ včetně požárů, ale i komunistických pracovních táborů, a tak se snad vylíže i ze své současné situace. Vlastně – už na tom pracuje.
Shrnuto: pobyt na horách jsme si užili i bez ohledu na mírnou zimu. A ještě jsme se dostali k úvahám, jak tohle stále málo využívaná turistická oblast vypadala, vypadá a může vypadat. K nim nás vedla i kniha Znovuobjevené Krušnohoří.
Příště se už pro srovnání vypravíme i za hranice do sousedního Saska, které skýtá spoustu lákadel. Nejspíš vlakem, jízdné je díky Egronetu výhodné!
Pokud vás to zajímá, tak jsme vybrali i něco fotografií.